Jednou z věcí, kterou jsem neočekávala, že se během mého au pair roku v USA stane, bylo najít si lásku. Nechápejte mě špatně, byla jsem otevřená možnostem – jen jsem si prostě nemyslela, že se to stane, a ani jsem lásku nehledala. A když už, myslela jsem si, že potkám nějakého Američana možná v rámci výuky na vysoké škole, na párty nebo třeba na baseballu. Teď už chápu, proč tolik lidí říká, že láska číhá tam, kde ji nehledáte nebo kde byste ji očekávali nejméně.

S Kevinem jsme se potkali v květnu 2012 v Marylandu, když z jeho au pair roku uběhly teprve 2 nebo 3 týdny. V tu chvíli jsem byla v USA asi šest měsíců a chystala jsem se tam zůstat další celý rok, protože jsem si pobyt u své hostitelské rodiny prodloužila. Jelikož byl na místě docela nový a nikoho tam neznal, kamarádka, která se s ním už seznámila (ale opravdu byla stydlivá), mě požádala, zda bych nebyla ochotná vzít ho ven a pomoci mu seznámit se s dalšími lidmi a ostatními au pair. Tato moje kamarádka by mě popsala jako „společenského motýla“, takže jsem s tím samozřejmě souhlasila. Vždycky mi dělalo radost přivítat v naší oblasti nové au pair, sama se jim představit a ukázat jim okolí! Spojila jsem se s ním, zeptala se ho, zda nechce jít na párty se mnou a s několika dalšími kamarády, a dokonce mu nabídla odvoz. Dost jsme si sedli a brzy nato se z nás stali nejlepší přátelé!

Vídali jsme se a trávili spolu čas každý druhý den. Byli jsme tam pro sebe v obtížných chvílích, které jdou ruku v ruce s tím, že jsme byli daleko od svých rodin a přátel. Vzájemně jsme se podporovali a rozesmávali se. Společně jsme plánovali výlety a cestovali, jak jen to bylo možné. Občas jsme vyrazili ven s dalšími přáteli a někdy jsme byli jen sami dva. Chtěla jsem si užít čas strávený v roli au pair a bylo úžasné mít tak skvělého kamaráda, s nímž jsem všechny zážitky mohla sdílet. A právě takhle se pro mě Kevin stal rodinou. Byl jednou z nejlepších věcí, která se mi v Americe stala.

Pak čas rychle uběhl, protože než jsme si to stihli uvědomit, naše au pair životy skončily. Rozloučit se bylo neskutečně těžké. Měla jsem zlomené srdce. Netušila jsem, jestli Kevina ještě někdy uvidím.

Vrátil se do Německa a já se vrátila do Mexika – ale zůstali jsme v kontaktu. Skypovali jsme si a psali si, kdykoliv to bylo možné. O zhruba rok a půl později mě navštívil v Mexiku a o dalších 6 měsíců později jsem navštívila já jeho v Německu! S každou návštěvou jsem se do něj zamilovala ještě víc. Myslím tím, že byl můj nejlepší přítel – už tehdy jsem ho milovala a vážila si ho. Měli jsme mezi sebou skvělé přátelství od samého začátku a tolik jsme toho spolu prožili – od toho, co jsme o víkendu jeli 32 hodin autobusem, abychom viděli Niagarské vodopády, až po jeden letní den strávený v New York City, kde jsme náhodného kolemjdoucího požádali o fotku, a on nám horlivě řekl: „A teď pusu!“ Nevěděl, že jsme byli jen přátelé, ale hned jsme se začali červenat, a jemu se tak podařilo na fotce zachytit, jak se upřímně smějeme.

Poté, co náš au pair život skončil, jsme se pokaždé, když jsme se viděli, cítili trochu jinak. Bylo to jako láska, kterou jsem k němu už cítila jako k nejlepšímu příteli a která se vyvinula a přeměnila v něco většího a silnějšího. Přiznala jsem se mu a naštěstí to cítil úplně stejně! Znali jsme se a byli přáteli více než tři a půl roku a on mě konečně požádal, abych se stala jeho přítelkyní! Chodili jsme spolu na dálku zhruba rok, než jsem dokončila bakaláře – a v prosinci 2016 jsem se přestěhovala do Německa, kde jsme se o rok později vzali.

Dodnes zůstává mým nejlepším přítelem a světlem v mém životě.

Stala se mi tak nečekaná věc, ale hádám, že je to způsob, jakým Vás život překvapí, pokud mu dáte šanci.

Často přemýšlím o tom, jaký by můj život byl, kdybych se v něčem rozhodla jinak. Na začátku jsem se trochu bála stát se au pair – zvažovat, že na rok či déle opustím svou rodinu a přátele, není jednoduché. Začít nové dobrodružství daleko od domova je odvážná a statečná věc, ale očividně se vyplatila, protože kdyby nade mnou zvítězily obavy, nikdy bych nepotkala své úžasné hostitelské děti nebo své mezinárodní přátele, za kterými nyní mohu jet na návštěvu. Teď vím, že u nich mám své místo ve Francii, v Polsku nebo ve Švýcarsku. Nevěděla bych, jaké to je žít v cizí zemi, stát se nezávislou, rozvíjet se osobně i profesionálně. Nevěděla bych, jak toto rozhodnutí ovlivní můj život způsobem, který ho zcela změnil… Nepoznala bych Kevina. Jsem každý den moc vděčná, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla.