Jmenuji se Melanie a jsem bývalá Cultural Care au pair z Mexika. Jak postupně roste počet nakažených COVID-19 a většina světa je v karanténě, chtěla jsem se s Vámi podělit o několik myšlenek, jaké to je být au pair v jiné zemi, zatímco Vy nebo Vaše země procházíte těžkými časy – protože jsem něco takového zažila.

Během mého pobytu v USA utrpělo moje krásné Mexiko dvě katastrofická zemětřesení, která si vyžádala mnoho obětí a zničila celá města. Zrovna jsem byla prvním rokem au pair a nemyslím si, že bych v životě zažila něco děsivějšího. První dny po této pohromě byly plné stresu a nejistoty, cítila jsem velkou nervozitu a věděla jsem, že si moje rodina přeje, abych se vrátila domů. Jedna moje část byla tehdy na návrat připravená. Jediné, po čem jsem toužila, bylo zapojit se do záchrany hlavního města Mexika vlastníma rukama. Ale jak?

Jelikož jsem potřebovala slyšet slova útěchy a možná chtěla obejmout, promluvila jsem si se svou LCC, která si mé obavy vyslechla. Rozumně mi poradila, že se musím sama rozhodnout, zda zůstat, či se vrátit. Pokud se ale rozhodnu zůstat, měla bych se zamyslet nad tím, co bych mohla udělat pro to, abych se svou rodinou a přáteli v Mexiku navázala pevnější spojení. Ačkoliv jsem se bála, pomalu mi došlo, že toho mohu udělat více tím, že zůstanu a najdu efektivnější způsob, jak jim na dálku pomoci.

To byl důvod, proč jsem se rozhodla vytvořit nadaci na podporu Mexika, dokud jsem byla v USA. Využila jsem své tvůrčí schopnosti k získání prostředků, což mi zároveň dalo prostor k vyjádření svých emocí a k tomu, abych se cítila lépe. Byl to náročný proces, který vyžadoval hodně odvahy a podpory lidí kolem mě, ale vědomí, že jsem dělala něco hodnotného a zároveň splnila svůj závazek zůstat, mi pomohlo se s nastalou situací vyrovnat. Pocit, že dávám svým hostitelským dětem příklad v podobě vášně, kompromisu a síly byl neskutečně uspokojivý.

O několik měsíců později jsem musela čelit další výzvě. Jednoho nedělního dne mě vzbudila příšerná bolest břicha, a tak mě jedna kamarádka vzala na pohotovost. Tu noc mi odstranili slepé střevo. Nemyslím si, že je něco strašidelnějšího, než muset podstoupit operaci, zatímco je Vaše máma v jiné zemi. A tak jsem uprostřed noci, těsně před operací, zavolala svému hostitelskému tátovi a samozřejmě se rozplakala. Řekl mi: „Až se probudíš, budeme tam.“ V nemocnici jsem strávila týden, další týden se dávala do kupy a měsíc jsem nemohla řídit nebo vykonávat náročné aktivity.

Po tom všem jsem se domnívala, že jsem dosáhla bodu zlomu, cítila jsem se frustrovaná a bála se. Ale upřímně něco ve mně mi stále říkalo, že všechny tyhle překážky ze mě mají udělat lepšího člověka. Že všechen ten strach, který jsem zažívala, se jednou přemění v sílu. A přesně to se stalo.

V říjnu 2018 jsem dokončila své dva roky v roli au pair v USA. Když se za tím vším ohlédnu – za přáteli z celého světa, které jsem získala, jak nyní hovořím plynně anglicky, že jsem měla příležitost navštěvovat umělecký kurz na prestižní Tufts University – všechny tyto výzvy, kterým jsem čelila, se teď zdají jen jako malá část celé mé zkušenosti. Ve chvíli, kdy jsem tohle všechno prožívala, jsem měla štěstí, že jsem dostala tolik potřebnou podporu a spolu s ní odvahu jít dál. Svého rozhodnutí nelituji a teď vidím, jak jsem se díky au pair stala sebevědomější ženou.

Pokud se ocitnete v těžké životní situaci, ať už kvůli vypuknutí koronaviru nebo z jiných důvodů, uvádím zde několik věcí, které mi pomohly.

1. Nádech a výdech! Soustřeďte se na dýchání.

Pokud zrovna procházíte těžkými časy, zaměřte se na dýchání a přemýšlejte. Je opravdu snadné udělat nějaké nerozumné rozhodnutí, když cítíme strach a obavy. Ale když je situace mimo naši kontrolu, je důležité myslet na dopady našich rozhodnutí. Zamyslete se nad dlouhodobými následky a nad tím, koho všeho Vaše rozhodnutí ovlivní.

Ačkoliv u mě se ukázalo jako správné zůstat, neexistuje správné nebo špatné rozhodnutí. To platí za předpokladu, že doopravdy posloucháte své srdce, vyhradili jste si dost času na to, abyste si vše promysleli, a nejednáte tedy pouze v afektu.

2. Vzpomeňte si, proč jste sem přijeli.

Každý z nás má své důvody, proč jsme se stali au pair, ať už to bylo kvůli tomu, abyste zažili dobrodružství, abyste si zlepšili angličtinu nebo se Vám líbila představa života v cizí zemi. Každý máme nějaké cíle, které byly dost motivující na to, aby nás přiměly zabalit si a přijet do USA. Zkuste si je připomenout! Napište si seznam všech těch báječných věcí, které Vás přesvědčily sem přijet, a pochvalte se za ně. Nikdo netvrdí, že to bylo jednoduché, ale udělat první krok je obdivuhodné – navíc máte kolem sebe celou komunitu lidí, kteří Vás podpoří a pomohou Vám s dosažením těchto cílů. Kryjeme Vám záda!

3. Věřte tomu, že bude lépe.

Když došlo v mé zemi k zemětřesením, všechno se mi zdálo hodně intenzivní. Ale život se nakonec vrátil k novému normálu a byla jsem na sebe hrdá za to, že jsem také mohla svým způsobem pomoci. Podařilo se mi přispět k většímu dobru a zároveň jsem svým hostitelským dětem ukázala, že můžete být jak zranitelní, tak silní. Myslím, že je důležité přiznat, že jsem nikdy neschovávala před světem své emoce a bolest, ale ani jsem nenechávala to, jak jsem se zrovna cítila, převzít kontrolu nad svou budoucností. Držte se svých vášní, koníčků a čehokoliv, co Vám pomůže zbavit se pocitu bezmoci. Dříve nebo později se situace zlepší a mohu Vám slíbit, že se budete cítit lépe díky tomu, že jste to zvládli.

4. Mluvte s lidmi.

Jen několik dní poté, co jsem dorazila do USA, jsem měla narozeniny. Samozřejmě jsem věděla, že přicházím do jiné kultury, ale až do tohoto dne jsem doopravdy nevěděla, co přesně to znamená. Pocházím z kultury, kde se rádi objímáme, a toho rána jsem sešla dolů a doufala, že se na mě moje hostitelská rodina vrhne. Ale to se nestalo. Přestože mi všichni popřáli „Všechno nejlepší“, cítila jsem, že tomu něco chybí. OBJETÍ! Cítila jsem velké zklamání. Věděla jsem, že o pár domů dál žije au pair z Kolumbie, a tak jsem se za ní vydala a dožadovala se svého objetí. Věděla jsem, že mě pochopí. Od toho dne jsme se staly nerozlučnými kamarádkami. Chci tím říct, že si nemáte své pocity nechávat jen pro sebe – garantuji Vám, že mnoho lidí se cítí stejně. Je to normální!!! NEZNAMENÁ to Vaše selhání. Kontaktujte další au pair na sociálních sítích, pište si nebo se spojte jiným způsobem. Ozvěte se své rodině. Zavolejte LCC. Zůstaňte v kontaktu se světem!

5. Zamyslete se nad tím, jak chcete, aby Váš příběh skončil.

Pro mě bylo k nezaplacení udělat si čas na to, abych využila umění jako způsob porozumění svým pocitům. Byla jsem schopná tyto zkušenosti využít a stát se lepší umělkyní, což mi následně pomohlo v pracovním životě. Miluju, co dělám, a navíc mi to vydělává. A možná bych nikdy nepřišla na to, čím se chci po ukončení programu stát, když bych si tím vším jako au pair neprošla. Je to VÁŠ čas zasvěcený růstu, učení se a dopouštění se chyb. Věřte mi: tato zkušenost Vám změní život mnoha různými způsoby. Takže kdybyste byli na mém místě a bylo to dva roky po rozloučení se s Vaší hostitelskou rodinou – a kdybyste tento článek psali Vy, abyste pomohli inspirovat ostatní au pair – co byste jim chtěli říct?